Rešerše vznikla jako reakce na některá tvrzení v rozsudku ve věci odsouzení manželů Kordysových za přípravu a podávání nápoje ayahuascy obsahujícího psychedelické substance. Jedná se pouze o rešerši vědeckých dat, text nemá za cíl polemizovat nad skutkovou podstatou, soudním řízením, trestem ani ničím podobným. Má za cíl objasnit problematiku následujících bodů:
- zdravotní rizika ayahuascy a DMT
- návykový potenciál ayahuascy a DMT
- společenská nebezpečnost ayahuascy a DMT
Z důvodu stručnosti nejsou citovány původní zdroje, obvykle se text odkazuje na přehledové články, které se problematikou zabývají podrobně a jsou v nich citovány původní zdroje.
Úvod
Ayahuasca je psychoaktivní nápoj pocházející z latinské Ameriky. Dnes je fenomén rozšířen prakticky celosvětově. Nápoj se získává většinou tepelnou úpravou jedné či více rostlin, vzácně je získáván za studena macerací.
Základem jsou liány z rodu Banisteriopsis (např. B. caapi, méně často B. inebrians, B. quitensis a další), ke kterým mohou ale nemusí být přidávány další rostliny. Mezi nejčastější rostliny užívané při přípravě patří zdroje psychedelických tryptaminů DMT, 5-OH-DMT, 5-MeO-DMT, NMT aj. mezi takové rostliny patří např. Psychotria viridis, Diplopterys cabrerana, Anadenanthera peregrina a colubrina, Mimosa hostilis aj.
Celkově je popsáno více než sto užívaných rostlin [8, 9]. Z toxikologického hlediska stojí za zmínku pouze zdroje tropanových alkaloidů jako např. rod Datura, Brugmansia aj. Z těchto rostlin se do ayahuascy uvolňují toxické látky jako např. atropin, hyoscyamin, skopolamin aj. Tyto přísady jsou tradičně používané v některých částech latinské Ameriky jako např. v severním Peru.
1. Zdravotní rizika ayahuascy
Na toto téma byla provedena řada studií. Dosud nejrozsáhlejší přehledovou studii publikoval Rafael Guimarães dos Santos v prestižním vědeckém časopise Journal of psychedelic drugs v roce 2013 [5]. Výsledkem je, že nebyly zjištěny žádné projevy akutní toxicity. Rovněž se nepodařilo zachytit žádné klinicky významné abnormality ve výsledcích odběrů krve. Z klinického vyšetření vyplývá pouze zvýšení krevního tlaku a zrychlení srdeční akce, avšak z klinického hlediska obvykle neškodné. Při studiu vlivu na hormonální systém bylo zjištěno zvýšení hladin prolaktinu, kortisolu a růstového hormonu. Rovněž byly zaznamenány změny v imunitním systému. Ačkoli je dat zatím málo, zdá se, že změny by byly spíše směrem ke zlepšení funkce imunitního systému [3]. U čistého DMT byl dokonce in vitro prokázán protinádorový účinek [12].
Mezi další projevy po požití patří zvracení a průjem. Z hlediska tradičních komunit se jedná o nedílnou součástí procesu a má očistný význam. Tento efekt trvá pouze po dobu účinku sloučenin. Celková doba trvání těchto “vedlejších účinků” je v řádu maximálně hodin. Teoreticky by to mohlo vést k iontovému rozvratu, empiricky ale víme, že k tomu nedochází.
Zmíněná studie [5] se rovněž zabývá dlouhodobým užívaním ayahuascy. Shrnuje výsledky několika longitudinálních studií, které byly provedeny na členech církví, které užívají ayahuascu v rámci praktikování svých náboženství (např. Santo Daime, União do Vegetal a Barquinha). Nebyly prokázány žádné projevy toxicity plynoucí z dlouhodobého užívání.
Přehledová studie dokonce uvádí omezené množství dat ohledně užívání těhotnými ženami a ani zde nebyla prokázána žádná zdravotní rizika pro matku ani dítě. I když užívání v těhotenství jistě není možné doporučit, v tradičních komunitách je praktikováno běžně.
Ayahuasca je obecně považována za bezpečnou. Riziková může být v případě kombinací s dalšími látkami nebo léčivy z důvodu farmakologických interakcí. Rovněž existuje několik případových studií o úmrtích po požití ayahuascy [např. 10], avšak tyto případy jsou extrémně vzácné a nejspíše vznikají na podkladě idiosynkratických reakcí. Někdy se objevují případy intoxikací souvisejích s ayahuascou obsahující tropanové alkaloidy. Rovněž byly publikovány případy “falešné” ayahuascy obsahující např. syntetické amfetaminy.
2. Závislostní potenciál
Neexistuje žádný důkaz, který by prokazoval závislostní potenciál klasických psychedelik. Například studie na opicích prokázala, že opice si nepodávají psilocybin častěji než fyziologický roztok [4].
Rozvoj závislosti je nejčastěji spojen s neuromodulátorem dopaminem. Klasická psychedelika mají minimální nebo žádnou afinitu k dopaminovým receptorům a neovlivňují části mozku, které se v tradičních modelech spojují s rozvojem závislosti.
Další mechanismus účinku zabraňující rozvoji závislosti je rozvoj tachyfylaxe – laicky řečeno se jedná o podobný fenomén jako tolerance, ale rozvíjí se prakticky okamžitě. Zjednodušeně řečeno pokud je požito psychedelikum, další den stejná dávka nemá žádný efekt. Efektu by muselo být dosaženo pouze vysokou dávkou. Další den by psychedelikum nemělo žádný efekt bez ohledu na dávku. Tachyfylaxe je dána down regulací receptorů. Délka trvání tachyfylaxe je individuální, ale pohybuje se cca kolem dvou týdnů. Jedinou známou výjimkou je DMT, u kterého k tachyfylaxi nedochází. Fenomén je dobře popsán např. v článku Psychedelics od Davida Nicholse [7].
Třetím fenoménem zabraňujícím zneužívání psychedelik je behaviorální efekt, který může být mnohdy náročný a je zcela nepredikovatelný. Navíc plný prožitek psychedelického stavu má jistě protizávislostní efekt.
Jako u všech serotoninergních psychedelik není u ayahuascy resp. DMT rozvoj závislosti možný. Naopak se ayahuasca používá v několika centrech na léčbu závislosti jako např. centrum Takiwasi v Peru.
Zatím chybí dostatek tvrdých dat pro jednoznačné tvrzení, že ayahuasca dokáže léčit drogovou závislost, na druhou stranu existuje řada empirických dat a menších studií. Problematice byla věnována např. kapitola v knize The therapeutic use of ayahuasca, která vyšla v roce 2014 v nakladatelství Springer [1]. Autory jsou přední odborníci na problematiku Jordi Riba a José Carlos Bouso. Další článek na toto téma publikovali například Talin a Sanabria [11], kteří zdůrazňují roli setu a settingu v léčbě závislosti pomocí ayahuascy. Celkově vzato jsou psychedelika považována za jedny z nejperspektivnějších látek pro léčbu závislostí, problematiku zahrnuje např. článek Winkelmana z roku 2014 [13].
3. Společenská nebezpečnost
Společenská nebezpečnost se těžko posuzuje. Společenská nebezpečnost osob poskytujícíh ayahuascové ceremonie se silně liší – jedná se totiž o currandery v tradičních komunitách, lékaře a psychology v léčebných centrech, neošamany… obecně se ale dá říct, že společenská nebezpečnost je nízká. Co se týká uživatelů, bylo provedeno několik studií. Například studie [2] zkoumala psychologické změny u lidí, kteří vstoupili do církve União do Vegetal užívající ayahuascu. Řada ze subjektů reportovala před vstupem do církve společensky nepříznivé jevy jako závislost na alkoholu a jiných NL, násilné chování, dokonce dva subjekty byly dokonce ve vězení za násilné trestné činy. Ve všech zmíněných jevech došlo po zkušenostech s ayahuascou ke změně k lepšímu. Ayahuasca není spojená s rizikem rozvoje závislosti, proto se k ní nevztahují společenské jevy s tím související.
Navíc prozatímní data získaná ze studií s psychedeliky ukazují, že psychedelika rozvíjí prosociální chování, empatii, kognitivní flexibilitu, kreativitu, osobnostní faktory jako otevřenost, hodnotovou orientaci, vztah k přírodě apod. [6].
Vypracoval MUDr. Vojtěch Cink
Autor práce prohlašuje, že v souvislosti s tématem, vznikem a publikací tohoto textu není ve střetu zájmů a vznik ani publikace článku nebyl nijak finančně podpořen.
Literatura
1) BOUSO, José Carlos; RIBA, Jordi. Ayahuasca and the treatment of drug addiction. In: The therapeutic use of ayahuasca. Springer, Berlin, Heidelberg, 2014. p. 95-109.
2) BRITO, G. S.; NEVES, E. S.; OBERLAENDER, GUILHERME. Human psychopharmacology of hoasca, a plant hallucinogen used in ritual context in Brazil. the Journal of nervous & Mental disease, 1996, 184.2: 86-94.
3) CINK, Vojtech, ANDRASHKO Veronika. Psychedelika jako imunomodulátory. Psychiatrie 2019, 23(3), ISSN 1211.7579.
4) FANTEGROSSI, W. E.; WOODS, J. H.; WINGER, G. Transient reinforcing effects of phenylisopropylamine and indolealkylamine hallucinogens in rhesus monkeys. Behavioural pharmacology, 2004, 15.2: 149-157.
5) GUIMARÃES DOS SANTOS, Rafael. Safety and side effects of ayahuasca in humans—an overview focusing on developmental toxicology. Journal of psychoactive drugs, 2013, 45.1: 68-78.
6) JUNGABERLE, Henrik, et al. Positive psychology in the investigation of psychedelics and entactogens: A critical review. Neuropharmacology, 2018, 142: 179-199.
7) NICHOLS, David E. Psychedelics. Pharmacological reviews, 2016, 68.2: 264-355.
8) OTT, Jonathan. Pharmacotheon: Entheogenic drugs, their plant sources and history. Natural Products Company, 1993.
9) SCHULTES, Richard Evans; HOFMANN, Albert. Plants of the gods: origins of hallucinogenic use. New York, 1979.
10) SKLEROV, Jason, et al. A fatal intoxication following the ingestion of 5-methoxy-N, N-dimethyltryptamine in an ayahuasca preparation. Journal of analytical toxicology, 2005, 29.8: 838-841.
11) TALIN, Piera; SANABRIA, Emilia. Ayahuasca’s entwined efficacy: An ethnographic study of ritual healing from ‘addiction’. International Journal of drug policy, 2017, 44: 23-30.
12) TOURINO, Melissa Cavalheiro, et al. Tryptamine and dimethyltryptamine inhibit indoleamine 2, 3 dioxygenase and increase the tumor‐reactive effect of peripheral blood mononuclear cells. Cell biochemistry and Function, 2013, 31.5: 361-364.
13) WINKELMAN, Michael. Psychedelics as medicines for substance abuse rehabilitation: evaluating treatments with LSD, Peyote, Ibogaine and Ayahuasca. Current drug abuse reviews, 2014, 7.2: 101-116.