V této trestní věci byl pro soud určující nelegální status látky DMT – jedná se o OPL nacházející se na seznamu č. 4 psychotropních látek nařízení č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, přičemž se soustředil na dlouhodobost a soustavnost jednání s konstatováním, že šlo nakládání s OPL ve velkém rozsahu a za účelem získat značný prospěch, a to organizovanou skupinou. Na základě toho pak provedl právní kvalifikaci skutku jako zvlášť závažného zločinu nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dílem dokonaným podle ustanovení § 283 odst. 1, odst. 3 písm. b), písm. c) trestního zákoníku, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu dle § 21 odst. 1 a § 283 odst. 1, odst. 3 písm. b), písm. c) trestního zákoníku, u něhož je stanovena trestní sazba od 8 do 12 let.
Při úvahách soudu však absentuje pochopení problematiky psychedelických látek, jejich účinků na lidskou psychiku, jakož i jejich rizikovosti a škodlivosti, z níž vychází absence diferencovaného přístupu k OPL se zohledněním jejich specifik. Soud se rovněž nedostatečně zabýval společenskou škodlivostí činu ani konkrétními okolnostmi případu – soud nezohlednil vědecká data, z nichž vyplývá terapeutický potenciál látky DMT, nevzal v potaz záruky mnoha osob včetně vězeňského kaplana a psychologa ohledně osoby obžalovaného Kordyse, starostky obce, kde Kordysovi bydlí a kde i prováděli ceremonie; nereflektoval ani veřejné prohlášení národního protidrogového koordinátora Jindřicha Vobořila, jakož i jiných odborníků na drogovou problematiku ani svědectví účastníků ceremonií, kterým tyto pomohly po psychické stránce – zbavit se úzkostných či depresivních příznaků, jakož i závislostí na jiných návykových látkách včetně alkoholu či na hazardních hrách. Soud se nezabýval ani tím, zda bylo někomu ublíženo či nikoli, neboť toto ani nebylo předmětem dokazování. Rozhodné pro soud bylo, zda byla podávána Ayahuasca s obsahem DMT, v jakém množství, s jakým ziskem a po jak dlouhou dobu.
Problematickou je v tomto ohledu již základní premisa, ze které právo vychází, tj. umístění látky DMT na seznam zakázaných OPL, jakož i absence schopnosti soudu přijmout a pochopit komplexnost celé situace, a svědčí o stereotypním postupu orgánů činných v trestním řízení, kde absentuje schopnost chápat danou problematiku v souvislostech.
Trestní postih v tomto případě tak lze považovat za legální, nikoli však za legitimní. Absence legitimity je dána ryze formálním postupem orgánů činných v trestním řízení, v důsledku čehož je nelze rozhodnutí soudu považovat za spravedlivé.
I když společenská škodlivost není znakem trestného činu, tato musí být při posuzování trestní odpovědnosti za daný skutek v konkrétní věci brána v potaz. Soud se však mírou společenské škodlivosti nijak nezabýval a vycházel čistě z nelegálního statusu látky, která je mimo jiné nazývána molekulou duše a kterou peruánský stát prohlásil za národní kulturní dědictví.
Toto rozhodnutí tak ještě zvyšuje nutnost zohlednění specifičnosti psychedelických látek na legislativní úrovni tak, aby jejich právní status korespondoval s tím faktickým.
V tomto kontextu je na místě upozornit na to, že ohledně trestního postihu nakládání s Ayahuascou existuje poměrně konstatntní judikatura španělských soudů (v souladu s níž je i nedávné rozhodnutí Juzgado de Instrucción N°3 de Málaga č. 86/2021 z 10. března 2021), které vychází ze skutečnosti, že Ayahuasca jako taková (s tím, že je nerozhodné, zda obsahuje látku DMT či nikoliv) se nenachází na seznamech kontrolovaných látek, a jednání s ní spojená by tedy neměla být kriminalizována. Tato interpretace vychází z čl. 284 a 285 ročního reportu INCB z roku 2010, jež zmiňuje, že rostliny obsahující psychotropní látky, mezi nimi i Ayahuasca, nejsou, na rozdíl do látek samotných, předmětem regulace drogových úmluv OSN z let 1961, 1971 a 1988. Španělské soudy tedy nakládání s Ayahuascou neodsuzují, neboť pouhý odkaz na obsah DMT pro ně nepředstavuje relevantní argument.
JUDr. Tereza Dleštíková, Ph.D., akademický právník